Dýchací soustava člověka

Funkce (společně s cévní soustavou):  přenos dýchacích plynů.

Podstata dýchání: oxidace živin za účelem uvolnění energie pro průběh životních dějů.

Dýchání plicní (vnější) - výměna O₂, CO₂  mezi plícemi a krví.

Dýchání tkáňové (vnitřní) – výměna O₂, CO₂ mezi krví a tkáněmi.

Stavba dýchací soustavy

  1) Horní cesty dýchací  = nos, vedlejší dutiny nosní + nosohltan

  2) Dolní cesty dýchací  = hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky

  3) Plíce

Nos   Stavba   Přepážka (chrupavka, kost), kost čichová,  slzovod, řasinkový epitel, hlenové žlázky,  čichové buňky (nahoře), bohaté žilní pleteně.

   Vzduch po průchodu nosem :  ohřátý, zvlhčený, zbavený nečistot.

Vedlejší nosní dutiny   V kosti čelní, čichové, klínové, horních čelistech.   Funkce rezonátorů (zesilují hlas).   Vystlány sliznicí, vyplněny vzduchem.   Při zánětech bolesti hlavy.

Nosohltan Sliznice s řasinkami a hlenovými žlázkami. Nosní mandle - při zbujení  dýchání ústy, pak nedostatek O₂ pro mozek,  zploštění hrudníku, podrážděnost, únava. Propojen se středním uchem Eustachovou trubicí.  Slouží vyrovnávání podtlaku při polykání.  Ucpány při nachlazení.

Dolní cesty dýchací

Hrtan  Vystlán řasinkami.  Ženy 5 cm dlouhý, muži 7 cm.  Podkladem chrupavky – největší štítná. Zavěšen k jazylce. V nejužším místě - hlasové ústrojí. Tvar přesýpacích hodin.  Pružné hlasové řasy - hlasivky.

Tvorba hlasu – fonace Po rozražení proudem vzduchu se hlasové  štěrbiny střídavě rozevírají a zavírají.  Rozechvěním sloupce vzduchu  nad hlasivkami vzniká hlasový tón. Zesílen v nosohltanu, ústní dutině .. Artikulace hlásek pomocí jazyka, patra, rtů, zubů. Laryngoskopie.

Při růstu hrtanu vzniká hlasová mutace.  U chlapců výraznější díky testosteronu.  U dívek méně nápadná.  Ukončení růstu hrtanu - 23 let. Hloubka hlasu - druhotný pohlavní znak.  Hlasová hygiena - procvičování hlasu  v hlubší oblasti.

Plíce Vakovité, lehké, pružné, houbovité,  v mládí růžové, později šedě mramorované.   Tvar přizpůsoben velikosti hrudní dutiny.  Mezi poplicnicí a pohrudnicí  malé množství tekutiny a podtlak. Uvnitř plíce 300 milionů plicních sklípků  – alveol. Vystlány vlásečnicemi  – výměna dýchacích plynů difúzí.        

Dýchací pohyby

  V klidu vdech aktivní, výdech pasivní činnost.  Hlavní dýchací svaly: bránice a zevní svaly mezižeberní.  Bránice se při vdechu stáhne, oploští a posune dolů.  Pomocné dýchací svaly – prsní, zdvihač hlavy,  široký zádový, bederní…

Řízení dýchacích pohybů  Dýchací centrum v prodloužené míše  (nepodmíněný reflex).  Mozková kůra.

Dechová frekvence

  16 vdechů a výdechů / 1 min. v klidu. Vyšší : dětství, tělesná práce, horké  prostředí, zvýšená teplota, emoce.

Vitální kapacita plic

  Objem vzduchu vydechnutý maximálně  hlubokým výdechem po hlubokém vdechu.  = Respirační + doplňkový + zásobní vzduch.  Respirační - v klidu 0,5 l.  Doplňkový - dalším hlubokým vdechem  2-2,5 l  Zásobní  - dalším usilovným výdechem 1 l.  Zbytkový - nelze vydechnout 2 l.  Měří se spirometrem. Muži 4 l, ženy přes 3 l.

Hypoxie

  Snížení obsahu 0₂ v krvi,  ne však pod kritickou hodnotu.  Při anémii a nedostatečné práci srdce. Projevem modrání kůže a rtů. V prenatálním vývoji – poškozuje CNS

Anoxie

  Naprostý nedostatek 0₂ v tkáních. Po 3 min. poškození mozku – neschopnost  vykonávat jemné pohyby.  Po 5 min. mozková smrt

Nemoci dých.s.

  Astma.  Bronchitida. Rozedma plic. Tuberkulóza.  Rakovina plic.